Hlas symfonie
Óda na sílu a krásu hudby
[Intro] (Zvuk ladění nástrojů, tichý nástup smyčců) [Verse 1] Ticho v sále pomalu mizí, první tón se vznáší nad zemí. Cítím dech všech starých vizí, když se smyčec dotkne strun v rozechvění. Housle šeptají o dávných časech, lesní roh probouzí temný stín, hlasy znějí v tisíci hlasech, když se rozvíří prach z prastarých tónin. [Chorus] Zní symfonie, co k nebi stoupá, ve vlnách tónů se duše houpá. Síla orchestru bouří v nás, překoná prostor, překoná čas. Fortissimo burácí, svět se točí, zázrak hudby máme před očima. [Verse 2] Klavír stéká jak kapky deště, timpány duní jak hromobití. Chceme víc, chceme ještě, tento proud nás v síti chytí. Dirigent vede loď skrz bouři, vlnu za vlnou ke světlu žene, všechny pochyby se v prach kouří, srdce je zvukem zaplavené. [Bridge] Crescendo stoupá výš a výš, každý nástroj má svůj příběh. Už jsi tak blízko, hudbu zříš, nekonečný je ten její výběh. [Chorus] Zní symfonie, co k nebi stoupá, ve vlnách tónů se duše houpá. Síla orchestru bouří v nás, překoná prostor, překoná čas. Fortissimo burácí, svět se točí, zázrak hudby máme před očima. [Outro] Tóny pomalu doznívají v tmě, zůstává jen tichý tep srdce. Krása přetrvala v tobě i ve mně.
もっと見る
